NEW lukaš nejlepši kamaradka

13. ledna 2009 v 21:14 | www.gay-boys.blog.cz
Napsal Lukáš Jansa
Pondělí, 12.01.2009 20:16

Loňský rok jsem si v 19 letech uvědomil, že jsem gay. Nebudu vám popisovat, jaká k tomu vedla cesta, to je na celý další příběh. Spíš bych se chtěl podělit o to, jak jsem hledal cestu k tomu, říci to své nejlepší kamarádce Alence...

Alenku znám asi celý život, je o rok mladší, vídáme se téměř denně, bydlíme ve stejné vesnici a já si bez ní svůj život nedovedu představit... od puberty jsme plánovali, že se jednou vezmeme a budeme mít kupu dětí. :) Jenže jak to říci? Otřásla mnou obava, že to naše přátelství zničí, jenže touha to ventilovat byla obrovská... jako "rozcvičku" jsem tedy zvolil, říci to nejprve někomu jinému z přátel. To proběhlo velmi úspěšně. Dokonce až tak, že to uklidnilo na pár týdnů touhu říci to nejlepší kamarádce.

Asi tři týdny na to, jsem s ní jel nakupovat do Prahy. Naše kroky vedly do jednoho obchodu s oblečením. Opravdu se mi tam líbilo, zkoušeli jsme si oblečení a blbli jako vždycky. To vše až do chvíle, než jsem za pokladnou spatřil kluka, který je taky gay a známe se. Děsně jsem zrudnul a zpanikařil. Co když se ke mě bude hlásit a já se prozradím? Otočil jsem se k němu zády a bezmyšlenkovitě jsem začal prohrabávat dámské spodní prádlo. Na Áji vysmátý dotaz, co že to provádím, jsem jí nedokázal odpovědět,jen to, že je mi zle a počkám venku...

Od té chvíle jsem byl tehdy skálopevně přesvědčen, že Ála něco tuší a rozhodl jsem se jí to říci. Jenže ono se to ne a ne povést... Když jsem se o to pokoušel v letním kině při hvězdách, umlčela mě tím, že film už začal a řaknu jí to pak... v pizzerii mi ve stěžejním momentu začala opravovat mé rozšlápnuté sluneční brýle... v autě začala ladit rádio apod... Zkratka se mi to nikdy nepovedlo dotáhnout až do konce a možná mi k tomu chyběla i odvaha. Tu jsem získal asi dva týdny poté, když jsem se zcela náhodou od její spolužačky dozvěděl, jak o mně Alenka krásně mluví, jak jsem pro ni důležitý a má mě ráda. To mě natolik potěšilo, že jsem uznal sám sobě, že ona to vědět prostě musí a to hned...

Celý den ve škole jsem přemýšlel, jak na to... Nakonec jsem se posilnil vínem a vytáhl ji ven, na VELMI důležitý rozhovor... Zařekl jsem se, že to vyklopím až za vesnicí, protože u nás mají i stěny uši... Cestou jsem se do toho řečmi o své nenormálnosti zamotal natolik, že si chudák myslela, že mám rakovinu nebo něco podobného... Když jsme minuli poslední dům, vypáčila to ze mě... Její první slova byla: "A to je celý, Luky?" ... poté poskočila radostí, začala mě nadšeně objímat a líbat... věděl jsem, že její velké přání bylo, mít za kamaráda gaye... že ho má celý život u sebe však netušila.

Pokud jsme někdy předtím spolu řešili náš šatník nebo auta, tak od této chvíle se náš život a náš vztah velmi změnil. Teď spolu řešíme naprosto všechno, trávíme spolu víc času. Ještě ten den si založila profil na iBoys, kde podporuje mě i ostatní kluky...

Doteď nechápu moje obavy z toho, říci jí to... moc bych si přál, aby lidí jako je ona bylo víc... tolerantních, bez předsudků. Díky ní se mi i podařilo změnit na sebe názor... cítím se jako normální člověk, ne žádný vyvrhel a jsem hrdý na svou homosexualitu... přesvědčila mě, abych řekl pravdu i doma a ostatním kamarádům.

Vám, co třeba váháte, zda se s tím někomu svěřit, bych vzkázal to, že lidé okolo, co vás znají a milují celý život, vás nikdy nebudou posuzovat podle orientace a není to pro ně rozhodující, zkrátka vás nezatratí, jak jsem si představoval já. Vedu teď šťastnější život a to jen díky pochopení, toleranci, inteligenci ostatních a hlavně díky nejlepší kamarádce Alence. Děkuji moc Alenko moje...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Qlarinka Qlarinka | Web | 24. ledna 2009 v 14:27 | Reagovat

moc pekny pribeh ;)

2 Lloyd Lloyd | 26. ledna 2009 v 22:10 | Reagovat

to je dobře že jsou i šťastní lidi na světě:)

3 admin:-) admin:-) | 28. ledna 2009 v 5:41 | Reagovat

jo no taky bych rad byl štastnej:-)

4 Lloyd Lloyd | 29. ledna 2009 v 22:56 | Reagovat

admin:-), : někdo ti ublížil? že mluvíš tak záhrobně...

5 admin:-) admin:-) | 30. ledna 2009 v 4:13 | Reagovat

ehm to ne to nechme bejt ale děkuji

6 Lloyd Lloyd | 6. února 2009 v 17:12 | Reagovat

Admin:-), : když myslíš...

7 Pavel Pavel | 14. května 2009 v 23:07 | Reagovat

Jo jo, mně se taky moc libil, navic mam rekneme stejnej problem jako Lukas:-)

8 Petr Petr | Web | 13. června 2009 v 23:59 | Reagovat

Je fakt, že jsem slyšel spoustu názorů od různých kluků, co se nesvěřili nikomu z blízkého "hetero" okolí a nechápu, jak to můžou zvládat, já bych se okamžitě prokecl, takže jsem to pro jistotu řekl všem. A nesetkal jsem se s žádnou hroznou reakcí, nebo tak, třeba, že by se mnou někdo přestal kvůli tomu kamarádit...

9 patrik patrik | E-mail | 5. listopadu 2009 v 15:27 | Reagovat

ty jo tak musim rict ze moje nej kamaradka reagovala uplne stejnym zbusobem az na to ze si neuvedomila ze jsme v restauraci a vesele si to tam zarvala:-D

10 Téruléc:P Téruléc:P | 5. prosince 2009 v 1:04 | Reagovat

oěknej příběh:):)kluci já vám fandím:)nechápu lidi co homosexuály odsuzujou...:/

11 VaniLee VaniLee | Web | 13. prosince 2009 v 17:45 | Reagovat

Přesně tak! Já homosexualitu ani omylem nepovažuju za něco špatného!
Ani za něco, co by se mělo pořád tak hloupě řešit...
Copak záleží na tom, koho máme rádi? Je jedno, jestli kluky, nebo holky, hlavně že to umíme..:-)

12 Lilien Rose Lilien Rose | Web | 7. ledna 2010 v 21:32 | Reagovat

to byl moc hezkej příběh.... pravda je nejlepší >> navíc je fakt jestli je to opravdový přítel neměl by odsuzovat za orientaci... ;) ...

13 2S.T 2S.T | 19. února 2010 v 17:30 | Reagovat

Moc hezký přéběh:) Alice měla štěstí, že se jí splnilo přání :P taky bych chtěla mít takovýho kamaráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama