pro miláčka :-*

21. března 2010 v 11:24 | www.gay-boys.blog.cz |  ♥DENÍČEK ŠŤASTNÉHO PÁREČKU♥
Zdravim všechny, kdo si dávaj tu práci číst tento blog a tento článek J (i ty ostatní :D).. Teďka je cca půl jedenáctý dopoledne a já jsem asi hodinu doma, asi hodinu a půl od miláčka a asi den a půl je přede mnou nehorázný samoty, smutku, zamilovanejch myšlenek a na druhou stranu strašný radosti, těšení se, lásky a úplně nádherného pocitu. Den a půl proto, že za asi den a půl uvidim zase miláčka J, pocity samoty, smutku a zamilovanejch myšlenek právě kvůli tomu, že den a půl je na jednu stranu krátká, ale na druhou stranu docela dost dlouhá doba. a pocity strašný radosti, těšení se a lásky díky tomu, že se nehorázně těšim na to, až opět uvidim miláška a vrazim mu několik pus, protože už teď mi začínaj týct slzičky a to je to asi hodinu a půl, co jsem ho měl eště u sebe a usmíval se na něj. Za nádhernej pocit vděčim miláčkovi. To díky němu sme teďka spolu, to díky němu sem šťastnej a to je právě on, na koho sem čekal, koho sem "hledal", kdo mi pořád chyběl, kdo by mě rozesmíval ve smutnějších situacích a uklidňoval v trapasech nebo naprosto "vygebenejch" chvilkách, je to právě můj milášek, kterýmu moc vděčim za to, že spolu teďka můžeme bejt, a děkuju jeho rodičům, ať sou jaký chtěj, děkuju jim, že "stvořili" miláčka, naprosto suprózního kluka, nejvíc v pohodě, moc hežkýho a hlavně mýho Mireška, človíčka, kterej mě teď dovává optimismus, radost, štěstí, pocity lásky, (občas cigára :D) a spoooooustu dalších věcí, pocitů, nálad a všeho prostě, co mi může člověk, na kterym mi záleží tak, jako eště na nikom, dát. Víte, věřim na osud. Věřim, že pokud se něco má stát, stane se to a může za to prostě (jak se říká v tržní ekonomice) "neviditelná ruka" nebo spíš "neviditelnej mozek", kterejch všechno staví tak, jak to my vidíme, díky kterýmu sme šťastní, kvůli kterýmu sme nešťastní, zoufalí, zamilovaní, veselí, smutní. A prostě věřim tomu (a už mě prostě nikdy nikdo nepřesvědčí o opaku nebo jiný verzi), že právě osudu vděčim za to, že miláčka mám. Protože věřim tomu, že miláčkovi osud řek, že by to se mnou moh zkusit, dát mi druhou šanci a bejt se mnou. A miláčka to zřejmě přesvědčilo, udělal to a já jak miláčkovi, tak osudu děkuju. Děkuju za nejkrásnější chvíle mýho života, kterej za 17 a půl roku poznal řek bych už hodně a prošel si možná málo, možná hodně věcma a čekal, až ho potká a osloví skutečná láska. A dočkal sem se, stálo to za to. V životě sem nepoznal za tak krátkou dobu tolik všeho, co s miláčkem a nikdy sem nebyl šťastnější, zamilovanější a šťastnějc zadanější. NIKDY. Věřte mi nebo ne, nelžu. Asi tomu pořád nemůžu uvěřit, občas mi to připadá jako nádhernej sen a řikám si Martine notak se prober, todle přece nemůže bejt pravda, není možný, aby si byl tak šťastnej ve skutečnosti, tohle musí bejt jenom sen, protože nic tak úžasného mě nikdy dřív nepotkalo. A sen to není. Je to realita. Superduperčuper realita. Za kterou sem vážně strašně rád. Je strašně zajímavý pozorovat, jak se od začátku mění váš názor. Na cokoliv. Říká se, že první dojem dělá strašně moc. To je pravda. Ale taky se říká (ikdyž ne tak často), že první dojem často klame. Dejte si to dohromady. Můj první dojem z miláčka byla věta: tak doufám, že tohle vydrží dýl, než ty poslední, chci ho poznat a uvidí se, kdo ví, třeba spolu ani nebudem a budeme jenom kamarádi nebo mě pošle za tejden do prdele, že má jiného a že si ze mě dělal pořád jenom srandu. Tenhle první dojem dal fakt hodně, ale vim, že něco z toho pravda není - třeba to, že mě za tejden pošle do prdele, už sme spolu dneska měsíc a den a eště to neudělal, to už 4x přetáhnul. A ani jeden z nás se rozcházet nechceme. Nevím jak on, ale já se od miláčka, jehož kvality bych na světě hledal skutečně marně a kterej se mi vryl do srdce tak strašně hluboko, že z něj už prostě nevyjde, ikdyby se dělo cokoliv, nevim, proč bych se s takovym člověkem měl rozcházet. Rozcházet se s někym, s kym se cejtim sám sebou, s kym je mi strašně krásně a s kym vim, co znamená pojem MILOVAT, to je přece největší píčovina na světě. Lásko a za to všechno sem prostě strašně moc vděčnej. A nikdo si nedovede představit jak moc. Šťastnější by nebyl ani Hitler, kdyby mu vyšel jeho plán, kterej lehce ztroskotal. Prostě mám pro lásku jednu věc, kterou chci, aby si pamatoval už navždycky, ať se stane cokoliv mezi náma, nic se na tom nezmění (tim ovšem nechci říct, že bych něco takovýho špatného, co by mohlo se stát, chtěl přivolávat, to vůbec, právě naopak): Lásko moje, ty moc dobře víš, že když s tebou nejsem, tak každá minuta bez tebe je utrpení, je mi bez tebe hrozně smutno a s tebou sem to prostě já, nestydim se za sebe, nestydim se za nás dva, nestydim se za svoje city. Nikdy mi na nikom tolik nezáleželo a už ani záležet nebude. Chci, aby si věděl, že to budeš dycky právě ty, kdo bude pro mě ta skutečná láska, ten kdo mě bude dělat šťastnym a s kym mi bude nejlíp co kdy bylo. MOC MOC MOC MOC MOC TĚ MILUJU a dycky budu :-*.. Si moje košiška a navždy budeš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama